Len zelen...

Úžasný, naprosto nevyžehlitelný materiál, kterého se ke mně dostalo slušný kus. Takže si vyhraju ještě dlouho. Ptáčkové jsou natisknuti silikonovými razítky textilní barvou a rožky taštičky jsou z kůže. Len a kůže...to je mi velice milá kombinace. Nemůžu si pomoct, ale koženka mi prostě nejde pod ruku.

 Vnitřek vyztužen, vyložen podšívkou.

 A lněná příroda podruhé...vlastnoručně vyšito, dokonce podle vlastního návrhu (foceno za dlouhého zimního večera pod žárovkou, tož proto ta teplota barvy)

 A zde prosím ušito, pro radost, trochu té holčičí romantiky:)

 A tohle je holá realita. Kdepak rozkvetlá louka...bylinková spirála zmrzlá, spící tak tvrdým spánkem, že za temných nocí je slyšet, jak chrápe. To budou mít ty bylinky teda v létě sílu :).

Jedna pro mě, jedna pro tebe...

Oblíbila jsem si malé kabelky. No, ony to jsou spíš takové kosmetické taštičky přes rameno. Nedá se v nich mít nepořádek a nepotřebné věci, netíží, nepřekážejí, jsou ušité ajn cvaj a vůbec...mám jich několik a už jsem nakazila i některé kamarádky, takže s radostí šířím a šiju na jejich přání.

 Stromová je moje. Tato látka se myslím obzvlášť povedla. Jak by řekly některé virtuální kolegyně "tato látka mě baví". Ale to mi rve uši a drásá srdce češtináře, protože bavit nás může pouze nějaká činnost, látka se může tak maximálně líbit. Mně se tedy líbí moc. I její negativní verze, na kterou taky brzy dojde.

Tady je vidět drobný kaz v tisku, kterého jsem si všimla až po ušití. Kde by mě napadlo, že je to vlastně 2. jakost, když stála tolik peněz a nakupovala jsem v super obchodě. Kdysi by to byla partiovka za poloviční cenu, dneska je z toho prodejce snad schopen udělat přednost a ještě přihodí přirážku za originální kus.

 A tady verze s divokou lesní zvěří pro milou kamarádku.

 I jsem si říkala, že bych vložila postup práce, rozměry a tak. Ale jelikož tento blog skoro nikdo nečte a když už, tak jsou to návštěvníci z dalekých zemí, tak to asi nemá smysl. A mně samotné stačí načmárnutý návod v bloku.

Jen tak pro zajímavost...poslední snímeček je pořízen objektivem Carl Zeiss Pancolar 1,8/50 mm ze sběrného dvora. Jistěže, bylo potřeba pořídit redukci za 150,- Kč, aby to páslo na náš rodinný Canon, ale vypadá to, že si s ním vyhrajeme. No co všechno ti lidi dneska nevyhodí...

Přeji všem světlé zítřky.

Novinky

 Do nového roku s novými sto pro zbytkovými podkafíčky. Konečně došlo i na kovářovu kobylu a můžem si dát až osm kafíček najednou...no nemáme my se skvěle?

 A tady letošní ježíšek. Dřevěný. Jehlice vlastnoručně vyrobené rukou manželovou. Nevím, jestli je název "ponožkové" tady úplně vhodný, protože tloušťka jehlic je 12 mm a to by ty ponožky teda musely vypadat. Spíše bych jim říkala čepicové, protože jsem k nim přikoupila od Dropsu nejtlustší přízi, co měli, a bude se plést čepice.

Jehlice jsou z bukového dřeva a jsou opět a také recyklované a to konkrétně ze šprušlí z dětské postýlky. Napuštěné včelím voskem a lněným olejem a nebála bych se je zhodnotit jako luxusní kousek. Kdepak KnitPro... Kdyby se někomu z Vás hodily, tak se ozvěte, pár šprušlí v dílně ještě zůstalo.

 A na závěr důvod mé delší bloggové odmlky. Už je z ní slečna a je Vám to tak neuvěřitelně šikovný a laskavý pséček, že už pomalu zapomínáme na všechny škody napáchané na naší obuvi, na květinové výzdobě terasy a podobné nepodstatné věci.

A teď huráá na čepici...