Inventura

Takže od posledního příspěvku ušito kdeco. To na mě tak občas přijde až horečnatá potřeba vyprodukovat něco hmatatelného, pro potěchu oka i duše. Na jeden příspěvek je to jistě trochu moc fotek najednou, ale šicí stroj je furt můj větší kamarád než počítač a kdo to má vkládat po každém ušití.

Takže na zahřátí tady máme nějaký ten jarní polštářek:

A u oveček ještě zůstaneme:

Následuje kolekce futrálků na mobil. Nadchlo mě řešení, kdy jedna kapsička je na mobil a z druhé strany je samostatná přihrádka na jiné potřebnosti. Já v ní nosím všemožné karty, pár drobných a tak. co je potřeba. Není to můj nápad s těmi dvěma kapsičkami. Zkopírovala jsem výrobek lidu Číny a jestli se k tomu dokopu, tak nafotím a vložím postup. Ať se dobré věci šíří dál. Futrálků je celá hromada v různých vzorech a barvách, všechny najdete na Fleru .

Došlo i na mé oblíbené volné vyšívání na stroji...

A neméně oblíbené razítkování:

Taky se mi líbí nápad zapínání "dokola" z jedné půlky zipu.

A podařilo se i pár nových dřevostaveb...

Jestli Vám něco padlo do oka, tak nakoukněte na Fler, nebo se přijďte podívat na velikonoční jarmark do Pravčic, nebo prostě napište. Budu ráda. Ikdyž nevím, jestli bych neměla psát spíš francouzsky, protože jak se tak dívám, nejvíc čtenářů je tady z Francie. A to mě nepřestává udivovat. Ten internet je mazec.

Ptáci našich luhů a hájů...

Vyhlížím je každý den. Snažila jsem se zjistit, jestli třeba vlaštovky už aspoň vyrazily a jsou na cestě. Nejsou. Startujou nejdřív koncem února. Ale narazila jsem na spoustu zajímavých informací, které jsme v přírodopise nebrali. Netušila jsem třeba, že sýkorky jsou tažní ptáci. Když jsou u nás i přes zimu, že jo. Jenomže ty sýkorky, co podnikají nálety na naše krmítka, nejsou ty sýkorky, které jsou u nás v létě, ale sýkorky, které k nám přiletěly přezimovat ze severnějších krajů a naše zima jim přijde v poho a naše letní sýkorky zase odtáhly kousek dál na jih, kde nám je, doufejme, přes zimu taky někdo přikrmí. 

Na netu jsem se taky poprvé setkala s kolihou a doteď jsem neměla tušení, že u nás něco takového bydlí. Ale koliha mi přišla velice sympatická i tvarově, takže jsem ji zvěčnila na polštáři.

 Polštáře jsou lněné, zip skrytý v dolním švu a aplikace nažehlená a volně vyšitá na stroji.

 A ke kolize ještě konipas luční, ať je páreček.

Strojové vyšívání se mi líbí. Je to rychlé a připomíná to volnou kresbu tužkou. Volná kresba jehlou. Ale úplně od oka bych to nedala, takže skvělý pomocník pro tuhle zábavu je transfer tužka od Javany.

A nakonec ještě vlha. Tu z lesa znám. Je krásná a v černobílé by tak nevynikla.

Přeji všem pestré dny.

Na pláže, pojďme na pláže...

Ne že bych si chtěla nadebíhat tak moc, ale vrátila jsem se na skok k oblíbenému čistému materiálu, což jsou vojenská prostěradla z army shopu. Na konci února jsem pozvána na naši místní rukodělnou výstavu a pár polštářů se hodí. Zjistila jsem, že se od patchworku vzdaluju čím dál víc. Naučila jsem se díky patchworkovým kurzům hodně, ale je to na mě nějak moc divoké. A taky je pro mě nadlidský výkon, rozhodnout se pro ty správné barvy a ladění. Takže z toho vycházejí spíše věci jednodušší a čistější.

Slunce v duši a srdce na dlani :)

Len zelen...

Úžasný, naprosto nevyžehlitelný materiál, kterého se ke mně dostalo slušný kus. Takže si vyhraju ještě dlouho. Ptáčkové jsou natisknuti silikonovými razítky textilní barvou a rožky taštičky jsou z kůže. Len a kůže...to je mi velice milá kombinace. Nemůžu si pomoct, ale koženka mi prostě nejde pod ruku.

 Vnitřek vyztužen, vyložen podšívkou.

 A lněná příroda podruhé...vlastnoručně vyšito, dokonce podle vlastního návrhu (foceno za dlouhého zimního večera pod žárovkou, tož proto ta teplota barvy)

 A zde prosím ušito, pro radost, trochu té holčičí romantiky:)

 A tohle je holá realita. Kdepak rozkvetlá louka...bylinková spirála zmrzlá, spící tak tvrdým spánkem, že za temných nocí je slyšet, jak chrápe. To budou mít ty bylinky teda v létě sílu :).

Jedna pro mě, jedna pro tebe...

Oblíbila jsem si malé kabelky. No, ony to jsou spíš takové kosmetické taštičky přes rameno. Nedá se v nich mít nepořádek a nepotřebné věci, netíží, nepřekážejí, jsou ušité ajn cvaj a vůbec...mám jich několik a už jsem nakazila i některé kamarádky, takže s radostí šířím a šiju na jejich přání.

 Stromová je moje. Tato látka se myslím obzvlášť povedla. Jak by řekly některé virtuální kolegyně "tato látka mě baví". Ale to mi rve uši a drásá srdce češtináře, protože bavit nás může pouze nějaká činnost, látka se může tak maximálně líbit. Mně se tedy líbí moc. I její negativní verze, na kterou taky brzy dojde.

Tady je vidět drobný kaz v tisku, kterého jsem si všimla až po ušití. Kde by mě napadlo, že je to vlastně 2. jakost, když stála tolik peněz a nakupovala jsem v super obchodě. Kdysi by to byla partiovka za poloviční cenu, dneska je z toho prodejce snad schopen udělat přednost a ještě přihodí přirážku za originální kus.

 A tady verze s divokou lesní zvěří pro milou kamarádku.

 I jsem si říkala, že bych vložila postup práce, rozměry a tak. Ale jelikož tento blog skoro nikdo nečte a když už, tak jsou to návštěvníci z dalekých zemí, tak to asi nemá smysl. A mně samotné stačí načmárnutý návod v bloku.

Jen tak pro zajímavost...poslední snímeček je pořízen objektivem Carl Zeiss Pancolar 1,8/50 mm ze sběrného dvora. Jistěže, bylo potřeba pořídit redukci za 150,- Kč, aby to páslo na náš rodinný Canon, ale vypadá to, že si s ním vyhrajeme. No co všechno ti lidi dneska nevyhodí...

Přeji všem světlé zítřky.

Novinky

 Do nového roku s novými sto pro zbytkovými podkafíčky. Konečně došlo i na kovářovu kobylu a můžem si dát až osm kafíček najednou...no nemáme my se skvěle?

 A tady letošní ježíšek. Dřevěný. Jehlice vlastnoručně vyrobené rukou manželovou. Nevím, jestli je název "ponožkové" tady úplně vhodný, protože tloušťka jehlic je 12 mm a to by ty ponožky teda musely vypadat. Spíše bych jim říkala čepicové, protože jsem k nim přikoupila od Dropsu nejtlustší přízi, co měli, a bude se plést čepice.

Jehlice jsou z bukového dřeva a jsou opět a také recyklované a to konkrétně ze šprušlí z dětské postýlky. Napuštěné včelím voskem a lněným olejem a nebála bych se je zhodnotit jako luxusní kousek. Kdepak KnitPro... Kdyby se někomu z Vás hodily, tak se ozvěte, pár šprušlí v dílně ještě zůstalo.

 A na závěr důvod mé delší bloggové odmlky. Už je z ní slečna a je Vám to tak neuvěřitelně šikovný a laskavý pséček, že už pomalu zapomínáme na všechny škody napáchané na naší obuvi, na květinové výzdobě terasy a podobné nepodstatné věci.

A teď huráá na čepici...