Získaly si mě vlněné sestry... Ne že bych se vrátila k pletení jen kvůli nim, ale líbí se mi ta myšlenka, že v tom člověk není sám. Ani v pletení.
Teprve začínám objevovat možnosti virtuálna v pletací oblasti a asi mi bude chvilku trvat, než si zvyknu, že za návody se většinou platí, bez znalosti angličtiny si člověk poplete jenom omezeně, že rozpletenému svetru se říká projekt a příze, které se mi líbí, jsou tak nějak drahé, nebo co. Matně si vzpomínám, že dřív jsem pletla, protože mě to těšilo a ještě jsem tím ušetřila.Tak teď mě to těší. Ale jak říká moje vlastní vlněná sestra, život je příliš krátký na to, abychom pletly z levných materiálů. Takže dvě klubka jsou doma, chvilku je budu obcházet a kochat se všemi těmi barvami, kterými září, a pak se radostně pustím do šátku....teda vlastně do Boneyardu... a budu se s tím courat co nejdéle, abych si to řádně užila...
Žádné komentáře:
Okomentovat