Vyhlížím je každý den. Snažila jsem se zjistit, jestli třeba vlaštovky už aspoň vyrazily a jsou na cestě. Nejsou. Startujou nejdřív koncem února. Ale narazila jsem na spoustu zajímavých informací, které jsme v přírodopise nebrali. Netušila jsem třeba, že sýkorky jsou tažní ptáci. Když jsou u nás i přes zimu, že jo. Jenomže ty sýkorky, co podnikají nálety na naše krmítka, nejsou ty sýkorky, které jsou u nás v létě, ale sýkorky, které k nám přiletěly přezimovat ze severnějších krajů a naše zima jim přijde v poho a naše letní sýkorky zase odtáhly kousek dál na jih, kde nám je, doufejme, přes zimu taky někdo přikrmí.
Na netu jsem se taky poprvé setkala s kolihou a doteď jsem neměla tušení, že u nás něco takového bydlí. Ale koliha mi přišla velice sympatická i tvarově, takže jsem ji zvěčnila na polštáři.
Polštáře jsou lněné, zip skrytý v dolním švu a aplikace nažehlená a volně vyšitá na stroji.
A ke kolize ještě konipas luční, ať je páreček.
Strojové vyšívání se mi líbí. Je to rychlé a připomíná to volnou kresbu tužkou. Volná kresba jehlou. Ale úplně od oka bych to nedala, takže skvělý pomocník pro tuhle zábavu je transfer tužka od Javany.
A nakonec ještě vlha. Tu z lesa znám. Je krásná a v černobílé by tak nevynikla.
Přeji všem pestré dny.
